Defenestrace na Hradě by mohla být legrace

Jeho Svatost Dalajláma je geniálním fenoménem, jenž je ve své pravdě, v jednotě s vlastní vírou a ve slově, kterým se na veřejnosti projevuje, což je v dnešním světě velice obdivuhodné. 

Ve čtvrtek ráno odletěl Dalajláma do Milána, opouští naši zemi, ale zanechává zde obdivuhodně hmatatelné vibrace mezi lidmi, kteří obřadně ctí jeho status lidsky osvícené osobnosti, která je 24-7 ve službě lidem.

Jeho na minutu nabitý program jen obřadně transparentuje jak je pro náš současný svět důležitý a jakou nám dává všem naději. Jak moc ho lidé všude na Zemi potřebují, mají ho jako ztělesnění připomenutí, že ještě lidskost, láskyplnost a upřímná bezprostřednost bez povyšování a ega existuje v té nejčistší a nejfamóznější skromné formě jako u dítěte.

Jeho Svatost je geniálním fenoménem, jenž i když může nevědomky vyvolávat rozbroje mezi politickou nicotou a zlovůlí, nic neřeší, je ve své pravdě, v jednotě s vlastní vírou a ve slově, kterým se na veřejnosti projevuje, což je velice obdivuhodné. Nebere si servítky a přitom nepoužívá křivá slova, nadávky, ani servilní připomínky, jen zdůrazňuje, jak je potřeba být čestný, sebevědomý a přímý. Protože pokud člověk není upřímný sám k sobě, je pokřivený a zlomyslný, pak jeho svědomí i vnitřnosti jsou smetištěm negací, v němž se sám udusí vlastní ignorancí a lakotností.

Tu čistoskvoucí energii a naději, kterou tu za pár dní zanechal je dar. Pro nás všechny „Sameťáky”, kteří už ví, že jen materiálno a blahobyt pocitově člověka neukojí a existují i jiné dimenze, jež musí člověk pocítit, aby byl opět bytostí žijící v srdci. Existenciálně se musí propojit přes spirituální a emocionální kvocient do IQ, které mu celé jeho bytí zdůvodňuje. A propojením mysli, těla i duše se vše zhmotňuje a vyústí ve štěstí, které je opodstatněné a pocitově neměnné. Atributy jako je pokora, skromnost a vděčnost jen přizvukují a dodávají všemu lidsky potřebné grády, na které mnozí zapomínají a pak se trápí. Takže pokud žijeme v přetvářce či akceptujeme neakceptovatelné, pak mentálně i psychicky strádáme. A to není vůbec zdravé!

Česká republika má neskutečnou výhodu, že může na své půdě přivítat tak často Dalajlámu, vždyť v porovnání s naší geografickou velikostí je stejně excelentní, protože i když se to zdá neuvěřitelné, jsme pátou nejnavštěvovanější zemí Jeho Svatostí!!!!

A podle mne ON to cítí, ON dobře ví, jaké tady panuje rozčarování po více jak čtvrtstoletí od nabytí kýžené svobody. Naše „demokratické vyhoření”, naše zoufalství a bezmoc s tím, co se děje v politice, jaké nedůstojné akty se dějí na Hradě a jaké kreatury vládnou „naší zemi”.

Proto tady tak často jezdí, je si vědom, že potřebujeme promluvit do duší a opět si stát za svým a nepoklonkovat někomu a nepřijmout za své něco, co se nám příčí a dělá jen ostudu celému státu. Jeho Svatost je ukázkou důstojnosti a osvíceného vědomí, které bychom si měli všichni přisvojit za vlastní a znovu vplout do ulic a ukázat, co v nás dlí. Ne si jen stěžovat a na všechno špatné plivat, to ubližuje jen naší mentálnímu rozpoložení, je třeba vstát, postavit se na zadní a konat. Za člověka nemluví slova, ale činy a každý by si měl být vědom své síly, kterou může zmobilizovat pro dobro většiny!!!

Všudypřítomná apatie, která dlouhodobě panuje mezi veřejností je infekční, je to jako neviditelná morová rána, která nás užírá za živa a my se jen koukáme na to, jak mokvá a hyzdí náš vzhled namísto toho, abychom si uvědomili, že ji jde zahojit a opět dokázat, že jsme zdraví, schopní jedinci, kteří ví, co chtějí a co si zaslouží.

Poradili jsme si přeci s komunisty s Rudým bratrem za zády a svrhli holýma rukama minulý režim, takže opět vejít do ulic a nahlas říci, jak si to představujeme a co opravdu chceme je přece neskutečně jednoduché….

Bude to bezbolestné, bez restrikcí a postihů, žijeme přeci ve svobodné zemi! Ale pokud si vše necháme líbit nic se tady nezmění a už ani Jeho Svatost s jeho projevy nás v budoucnosti nezachrání! Možná sem i přestane jezdit, protože časem pochopí, že je to jako by hrách na stěnu házel...

Vždyť přijel sem s mottem „Odvaha převzít odpovědnost“, které skvěle naformulovalo Forum 2 000 u příležitosti dvacátého výročí od založení této věhlasné konference.

Když se Dalajláma s námi všemi v Lucerně loučil, tak říkal, že nás tady nechává s našimi problémy a je jen na nás, jak si s nimi poradíme a co pro blaho nás všech uděláme. Jsme natolik odvážní a průbojní, abychom se znovu chopili moci, když už tady vše čpí jen močí a hne žlučí?

Jeho Svatost Dalajláma je proti jakémukoliv násilí a já také, ale taková defenestrace je myslím jediné řešení, které se nyní nabízí:-)))). A kdybychom ještě Miloušovi oblékli ty červené trenýrky, tak by to dokonce mohla být legrace! (Defenestrace - legrace, hezky se nám to rýmuje). Možná, kdybychom se na něj vrhli skupinově symbolicky s viktorkou symbolizující vítězství a s nějakým úderným popěvkem jednohlasně zpívaným z plných plic, tak by po několika panácích Becherovky skočil z hradního okna i sám.

Co vy na to milí spoluobčané???

Jsme jen bezduché stádo nebo se vzmužíme a ukážeme těm sebestředným pohlavárům, že už to stačilo a co je moc je příliš??!!!!