Bizardnosti neštěstí a pomíjivého bytí - v Nepálu po zemětřesení
Po celou dobu jsme měli v horách dobrý servis, největší podporu z domoviny zajišťovala sestra kamaráda, která nám pravidelně volala na pevnou linku do vedlejšího hotelu a informovala nás o všech skutečnostech a možnostech, jež jsou pro nás dostupné. S „nasazením života” o nás na dálku báječně virtuálně pečovala a povzbuzovala. Patří jí mé neskonalé poděkování, protože obětovala několik dní a nocí svého soukromého i pracovního života v náš prospěch, což je uctihodné.
Také majitelé cestovních agentur nás den po dni telefonicky ujišťovali, že se pokouší sehnat helikoptéru, bylo zřejmé, že dělají vše co je v jejich silách, aby nás co nejdříve dostali dolů. Vyzývali nás, abychom byli připraveni na odlet kdykoli, každé ráno jsme se sbalili a vylezli na kopec pod klášterem, kde vznikl provizorní heliport a odevzdaně vyčkávali na přílet helikoptéry. Tyto rituály se opakovaly několik dní po sobě, bezúspěšně.
Setkali jsme se i s takovými paradoxy, že někteří podnikaví jedinci chtěli vydělat na neštěstí druhých k vlastnímu obohacení a nabízeli nám vyslání helikoptéry za přemrštěné ceny - 10 000 USD za let pro pět osob, po několika dnech už to bylo JEN pět tisíc…
První naděje svitla až šestý den, když jsme poprvé zaslechli zvuk příznačný pro helikoptéru. Všichny poháněla zvědavost a splašeně se drali na kopec, kde přistál vrtulník Lékařů bez hranic, který přiletěl poloprázdný. Záměrem bylo pouze zrevidovat počty lidí, jejich zdravotní stavy a životní podmínky. Přivezl s sebou jen malý náklad potravin pro mnichy, lékaři vyslechli místní a poté odletěli, nenabrali nikoho, aby ho odvezli z horské vesnice do města.
Druhá „vlaštovka” dobrých zpráv přiletěla tentýž večer, byla to první soukromá helikoptéra, která evakuovala čtyři Angličany a jednoho průvodce, čtyři nosiče i s výbavou ovšem nechali na místě.
Nakonec jsme se přece jen dočkali. Sedmý den pro nás přiletěla nepálská vládní helikoptéra s ruským pilotem, který postupně ve skupinkách svezl všechny turisty i náš doprovod do Kathmandu. Když přiletěl vrtulník poprvé, nastalo chaotické přestrkování. Helikoptéra sice dosedla, ale po několika minutách odletěla prázdná, protože takhle neorganizovaně nešlo bezpečně evakuovat. Než přiletěla znovu, zorganizovali jsme se do skupinek a určili pořadí, kdo kdy poletí. Poté už vše šlo hladce. Lidé byli spořádaní a poslouchali pokyny, takže záchranná akce proběhla bez problémů.
První instrukce zněly, že poletíme bez jakýchkoliv zavazadel. Začala panika a lidé na sebe věšeli co mohli, aby si s sebou vzali aspoň to nejcennější. Následně nám povolili odletět s příručním zavazadlem. V helikoptéře nebyla sedadla, seděli jsme jen na holé zemi, natlačení vedle sebe, aby se nás tam vlezlo co nejvíce. Nejkrásnější počin byl, že jsme si sami určili, že vždy poletí stejný počet turistů a stejný počet Nepálců. Ještě než jsme naběhli do vrtulníku, museli jsme zaplatit „odletovou taxu” - jeden tisíc nepálských rupiíí majiteli pole, na kterém vznikl provizorní heliport, protože bylo totálně zničené.
Můj první let helikoptérou se odehrával v nepopsatelně dojemném pocitu vděčnosti, že nás převáží do „bezpečí", samozřejmě relativního, vždyť v Kathmandu panovalo boží dopuštění, začínala epidemie a město bylo stále bez vody a vše bylo rozbořené. Zasněžené vrcholky osmitisícovek jsme sledovali s respektem i s údivem, že jsme překonali takovou vzdálenost pěšky a po svých. Rozdávala jsem cucavé bonbóny nepálským spolucestujícím, protože z převýšení a nenadálého tlaku měli bolesti v uších. Radila jsem jim, jak se zbavit bolesti a povolit napětí v uších, vždyť oni letěli prvně. Poočku jsem sledovala mladého kuchaře, který nám celý týden od rána do večera vyvařoval a staral se o nás jako o vlastní, jak neustále sleduje čas na mobilním telefonu. Z displeje se na něj smála tvář maličkého synáčka a naděje, že už brzy přistane a vezme ho do náručí, byla tou nejsmysluplnější odměnou za jeho dobrotu a laskavost. Pevně věřím, že se všichni dostali ke svým rodinám a zvládají všechny útrapy a dopady, které zemětřesení a další následné otřesy způsobily. Jedna věc je jistá, tihle všichni budou potřebovat pomoc ještě po mnoho let, aby přežili i v budoucnu. Díky technice a Facebooku jsem s mnoha z nich v kontaktu, takže můžu průběžně sledovat jejich situaci a dění, a zatím alespoň psychicky podporovat jejich pokusy o přežití.
Alexandra Kropp
České tradice Velikonoc jsou ve světě nepochopitelné
Velikonoční svátky, jako tradiční oslava jara, jsou vždy tak trochu pomstou pro ženy. Vždy, když na to přijde a já v cizině vyprávím, jak se svátky „zmrtvýchvstání Ježíše Krista” u nás slaví, všichni nechápavě kroutí hlavami.
Alexandra Kropp
Hospodská etuda aneb Já U zlatého tygra
Už si nevzpomenu, kdy jsem byla v hospodě naposledy, ale když jsem v ČR tak je to skoro povinnost, tudíž návrh, že se sejdeme „U tygra“ jsem nijak nerozporovala. U Zlatého tygra mě políbila pisatelská múza...
Alexandra Kropp
Reflexe Sametové revoluce
Juchů juchů, 17. listopadu je tu! Co by s námi bylo, kdyby ho tenkrát v roce 1989 nebylo!? Svoboda slova, pohybu je tu...
Alexandra Kropp
Barvy podzimu přebila paní zima
Martin na bílém koni letos skutečně přijel, i když o den dříve, ale vyzdobil mi úžasně ranní rozjímání.
Alexandra Kropp
Česká země je pestrobarevně malebná a podzimně voňavá…
Ta podzimní nádhera, jež se míhá za okny je daleko výživnější a nesrovnatelně obohacující než to, co nám nabízejí obrazovky mobilů nebo počítačů... Miluji jízdy vlakem a surrealisticky zbarvenou, šťavnatou pestrobarevnou krajinu.
Alexandra Kropp
Dalajlámova ruka v mé dlani aneb splněná přání na počkání
Tibetský budhismus jsem studovala přes rok v přímo v kolébce indické Dharamsaly, kde sídlí Jeho Svatost Dalajláma, který tam založil instituci „Library of Tibetan Works and Archives”.
Alexandra Kropp
Tohle je náš svět???!!! Achich ouvej...
Delší dobu žiji v ústraní, protože mě to nabíjí a vždy s potěšením sleduji, jak takovéto „trendy eco-móresy" se společnosti ukazují a prezentují na veřejnosti...
Alexandra Kropp
Dalajláma a Halík se smějí: „Bůj je mystery"
Tato událost se datuje k 18. říjnu 2016 konference Forum 2000 na Žofíně, kde řečnily významné osobnosti.
Alexandra Kropp
Dalajláma mezi náma vytváří rezonanci dobrosrdečnosti a výjimečnosti
Davy, když vidí Jeho Svatost nešílí, ale stojí mlčky v posvátně úctě před jeho projevy lidství, dojemnou moudrostí a osobitou velikostí. Je to právě ON, kdo jim promlouvá do duší, protože si ho váží, uctívají jako Oceán moudrosti.
Alexandra Kropp
Defenestrace na Hradě by mohla být legrace
Jeho Svatost Dalajláma je geniálním fenoménem, jenž je ve své pravdě, v jednotě s vlastní vírou a ve slově, kterým se na veřejnosti projevuje, což je v dnešním světě velice obdivuhodné.
Alexandra Kropp
Bezprostřední dojmy po doteku Dalajlámy
Momenty v životě jsou prchavé... Ale člověk si dokáže pocity evokovat stále a jsou neměnné, pokud si je emocionálně downloaduje:-). Jako právě teď, když jsem před Galerií Mánes dostala požehnání od samotného Dalajlámy.
Alexandra Kropp
Jeho Svatost Dalajláma se mne dotkla
Boží prozřetelnost už řídí mé činy a vede mé kroky bezprostředně hladce několik let. Před měsíci jsem se nezištně registrovala na konferenci Forum 2000 a až teď zjistila, že zde bude zářit svou přítomností Jeho Svatost Dalajláma!
Alexandra Kropp
Jeho Svatost Dalajláma a po jedenácté Praha
Veřejné setkání s Jeho Svatostí bylo organizováno s douškou dobré vůle se záměrem dopřát lidem esenci jeho přítomnosti a vyslechnout si jeho poselství, které mají vždy oduševnělou hloubku a motivační symboliku k vědomému životu.
Alexandra Kropp
Dalajlámu vidím častěji než moji mámu
Opět znovu a zase ta stejná písnička:Jeho Svatost jen vystrčí nos z Indie a všude jinde je to jen silná západní komerce. Kolem jednoho z nejvýznamnějších spirituálních lídrů současnosti je vždy nebývalý poprask a velký rozruch.
Alexandra Kropp
Když můžu, pomůžu
Cestování k dobročinným akcím přímo vyzývá, i když charita je nutná i u nás doma. Když cestujete a vnímáte dostatečně, co se kolem vás děje, z chudoby a životní mizérie vám puká srdce a mnohdy se dostaví beznaděj, jak pomoci všem.
Alexandra Kropp
Pomoc je sdílení, sdílení je péče a péče je láska (2. část)
O dobrovolničení na Bali jsem sepsala knihu „Autentické pojednání o Nejzelenější škole na Zemi a vědomé pomoci”.
Alexandra Kropp
Pomoc je sdílení, sdílení je péče a péče je láska (1. část)
Před několika měsíci mě blogerka Ivana (Nomad is Beautiful) požádala, jestli bych ji napsala krátký příběh, kdy jsem na Cestách někomu pomohla. Složila jsem hlavu do dlaní, propánajána jakou situaci mám popsat...
Alexandra Kropp
Ostrava, světoznámá festivalová velmoc
OSTRAVA JEDE a nyní vyhrává všemi barvami, Vivat Colours of Ostrava:-) Futuristická sága ocelového města se naplnila...
Alexandra Kropp
Světová utopie beznaděje
Když jsem se včera ráno probudila, napadlo mě:„Pátek patnáctého, to bude príma den”, nezní to tak nechutně jako pátek třináctého, i když pro mne je vždycky šťastný.
Alexandra Kropp
Nomádem ano či ne.-?
Pohráváte si i vy s myšlenkou, že dáte výpověď a odletíte na přepychové pobřeží a tam budete v houpací síti chytat lelky a užívat si nicnedělání? A pak až se vám to omrzí, vezmete počítač a stanete se digitálním nomádem?
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 353x
Světoběžnice, inspirátorka, spisovatelka - průvodkyně do neznáma, která se vydala do světa uchopit své životní poslání a převést ho v každodenní realitu sdílení i altruistické pomoci. Pohodlí domova vyměnila s radostí za nejistotu dobrodružství při cestování a už několik let se věnuje dobrovolnické činnosti ve světě a pomáhá těm, kteří to potřebují.
Její aspirací je sdílení vlastního osobního příběhu:„Cesta životem snovým a smysluplným, okořeněná inspirací a motivací pro druhé k žití plnohodnotných dní” prostřednictvím osobní stránky SAMA NA CESTÁCH (www.samanacestach.cz).
SDÍLENÍ JE PÉČE, PÉČE JE LÁSKA A LÁSKA JE NADE VŠE