Dalajláma mezi náma vytváří rezonanci dobrosrdečnosti a výjimečnosti

Davy, když vidí Jeho Svatost nešílí, ale stojí mlčky v posvátně úctě před jeho projevy lidství, dojemnou moudrostí a osobitou velikostí. Je to právě ON, kdo jim promlouvá do duší, protože si ho váží, uctívají jako Oceán moudrosti.

Fakt, že Dalajlámu vidím častěji než moji mámu není výmysl, a proto povětšinou už jsem jen v roli pozorovatele, který sleduje, co to s okolím dělá, když se někde Jeho Svatost vyskytne mezi námi. Bez výjimky je to dojemné.

Netuším, co se děje uvnitř lidí, ale skutečnost, že mnozí mají v očích slzy, když ho vidí je neměnné a zákonité. Toto psychické pohnutí doprovází automatické naskakování husí kůže, která vzbuzuje pozitivní emoce a je prostě jen sekundárním projevem tělesného blaha, jenž je doprovázeno serotoniny (hormony štěstí), pokud vidíte někoho, koho obdivujete.

Davy, když HO vidí nešílí, ale stojí mlčky v posvátně úctě před jeho projevy lidství, dojemnou moudrostí a osobitou velikostí. Je to právě ON, kdo jim promlouvá do duší, protože si ho váží a uctívají jako Oceán moudrosti.

A v zemích, jako je ta naše, kde stále většina trpí stigmatem potlačené spirituality, protože se jakékoliv náboženské vyznání neslučovalo s principy komunistického režimu, je jeho přítomnost jako balzám na duši, povzbuzení mentální i psychické v nepopsatelné rovině. To co říká Jeho Svatost, je nám svaté. A stačilo by přitom tak málo, aby jeho dobrosrdečné rady byly implementovány do reality a bylo by na světě hned méně bolesti, zášti a nenávisti. Kdyby lidé byli kouzelníci či jen svědomití a dokázali jeho slova a dobře myšlené instrukce přeměnit v reálné činy, pak by jim bylo skvěle a oprostili by se od zbytečných závislostí, lpění a očekávání, pak by byli prosti utrpení.

Úchvatné je, že proto mu všichni tak pozorně naslouchají, všichni totiž chtějí znát ty triky, jež tak dokonale fungují k dosažení mentální hygieny. A vždyť je to tak prosté, pravidelné duchovní cvičení, meditace, plné soustředění, disciplína, pozitivní myšlení... Zkrátka slovy klasika: nedělat z komára velblouda a problémy řešit nikoli se k nim stavět zády:-).

A společnost tyto posuny vědomí potřebuje jako soli. Sami lidé to cítí a snaží se. Proto je pro ně tak důležité objevit se v přítomnosti někoho, kdo symbolizuje od pradávna ztělesnění Buddhy tady na Zemi.

Skvělý příklad je Martin, kterého jsem potkala na přednášce Jeho Svatosti na Žofíně. Mladý kluk, který před rokem slyšel, že tady bude Dalajláma na konferenci a on si to vážně pohlídal, aby se s ním setkal. Ne jako já, že ani nevěděla, že tady bude do posledního dne:-). Hned první větou mě zaujal, říkal, že včera hledal fotku z vystoupení Jeho Svatosti na Hradčanském náměstí kde se nesměje. Prý našel jednu jedinou:-). A vůbec mu nevadí, že konference je pouze v angličtině a vlastně neví co říká, vnímá pouze jeho energii, obdivuhodně prostou eleganci a grácii, s kterou povzbuzuje davy. Ti, kdo už „ví”, ti už ví, že stejně je všechno za slovy, nelze vše pojmenovat či přesně vyjádřit, jde o to spíše odevzdat se schopnosti vnímat a procítit, co vlastně chtěl dotyčný říct.

Martin toto setkání bral zodpovědně, nacvičil si pozdrav „Namaste”, což je ale hinduistický zvyk doprovázený sepnutýma rukama. Ano, toto gesto znamená klaním se před velikostí v tobě, vyjadřující úctu k druhému člověku. Jen jsem se pousmála, to je milé, ale pozdravit ho v jeho mateřštině „Tashi delek His Holiness” by se patřilo více. Dokonce si dal den předtím dietu a ani si večer nedal pivo! Pro mě je to vždy povznášející, jak ze sebe lidé dají to nejlepší, když se mají setkat s Jeho Svatostí. Je skvělá motivace pro mnohé k vědomému bytí v přítomnosti, střídmosti a uctivosti.

Je nádherné, že takové emoční vibrace tady Jeho Svatost rozvibruje a dodává všudypřítomně své dobrosrdečné energetické dávky laskavosti, pochopení a ukázky respektu, které v dnešní době nemají obdoby. A lidé to všechno vnímají, nasávají a jsou toho plní. Proto neustále a nekonečně oplývám vděčností nejen k Dalajlámovi, ale ke všem, co to cítí a přijímají jeho láskyplné kapky lásky, kterými slovy tříští.

Ovšem ne každý je vědomý, ale kupříkladu afektovaně řeší, že se mu nepovedlo s Jeho Svatostí selfie… Na tu slečnu v červené minisukni fakt dlouho nezapomenu:-). A pevně věřím, že ji Jeho Svatost v davu přehlídla, protože z monastického hlediska pokud člověk nemá na sobě něco pod kolena, je nestyda:-). Ale tady na západě na to málokdo dbá. A i to je chyba, že respekt si žádá především sám Dalajláma… Takže dress code je hned druhým nejdůležitějším faktorem po uctivém chování v jeho přítomnosti!

Martin si odnášel nepodepsanou knihu a říkal, „tak snad v příštím životě” a já se tomu smála, ten je osvícený stejně jako já, z ničeho nedělá drama:-).

Excelentní bylo, když jsme vyšli ze sálu Martin přiznal bez okolků, že je celý rozechvělý. Emoce v něm vibrovaly silou elektrického proudu a byl úplně v emoční extázi. Já to znám, takže jsem ho nechala a to nepopsatelné blaho a opojné jitření v dutině vnitřní mu velice přála. Byla jsem dojata, jak to tady pracuje taky na plné obrátky, nemusí to být ani Dharamsala, ale kdekoli na světě se stejně silné vibrace rozhostí v tělesných schránkách lidí, kteří jsou napojení.

A já jediné, na co jsem se chtěla zeptat bylo: „Proč takových lidí jako je ON není více?” „Protože by nám zevšedněli”, zněla jeho bezprostřední odpověď. Jen jsem pokrčila rameny, myslím, že ne, ale právě teď hledat odpovědi na všetečné otázky je maření posvátnosti této chvíle.

Martin se zastavil a bylo to tak spontánní a potřebné a otázal se: „Můžu tě obejmout?” „No samozřejmě”, drželi jsme se tam pod žlutohnědým kaštanem a sdíleli tu čistoskvoucí energii dojetí a já byla šťastná jako blecha, že už je tolik lidí mezi námi, kteří to cítí stejně, kteří cítí a prožívají něco jiného než jen povrchní prožitky materialistického ukojení a věnují se existenciálnímu duševnímu rozvoji, který je tolik nezbytný k rovnováze žití a vyrovnanému harmonickému soužití ve společnosti.

Neubránila jsem se nasdílet euforii zážitku, na který se nezapomíná, je tak silně zarytý do buněčné soustavy a jedinečný je v tom, že je sdílený a pochopený. Beze slov, bez uzardění, bez strachu z výsměchu. I když jsme naprosto cizí, v duchovní rovině jsme sourozenci, spřízněné duše, které na sebe narazily ve vesmírné soustavě nenáhodně.

Je důležité si uvědomit, že není na místě, abychom se styděli za své emoce, abychom je násilně potlačovali a byli jejich otroky, naopak, prožít si naplno a bez ostychu všechno co právě prožíváme je to pravé ořechové:-).

Namaste Martine!